Kdo jsou VVVV

Tak, jak bývalo zvykem v zemi České odpradávna, byli voláni nejstatečnější a nejudatnější jinoši k obraně a ochraně země své. Ne jinak to bylo s chlapci narozenými v létech 1951-1952. Ti nejstatečnější rekové byli povoláni na povinnou vojenskou službu do Chodové Plané, malé vesničky v podhůří Českého lesa.

Vše začalo v říjnu roku 1971 v ŠDZ ( škola důstojníků v záloze) Chodová Planá, kde jsme všichni narukovali k jednotkám Pohraniční stráže. To hlavní však mělo pokračování až v roce 1992. Přispěla k tomu i trocha náhody, kdy kamarád Vlastik Husák navštívil Laďu Spěváka  po dvaceti létech od doby, kdy jsme se všichni v Chodové Plané loučili.

Slovo dalo slovo a k nápadu setkávat se každým rokem nebylo daleko. Ten nápad byl tak silný, že bylo nutné ho okamžitě sdělit dalšímu kamarádovi Honzovi Ševčíkovi. Zde se nápad převtělil až k myšlence – cíli , dosáhnout toho , aby se po třiceti létech setkali všichni ti , co se před třiceti léty v Chodové Plané loučili. To se nám sice nezdařilo, ale vzniklo však  něco v co jsme nedoufali .

I. Setkáním Vojenských Veteránů Ve Výslužbě, ve dnech 15.-16.5.1992 začalo něco, co se dá nazvat tradicí a neskonalým přátelstvím  – každoroční srazy vojenských kamarádů. V průběhu času se seskupení VVVV zformovalo natolik, že má svůj generální štáb sestávající z osmi generálů a osmi poradkyň. Stanovy seskupení, zástava, hymna a členské průkazy všech členů seskupení vznikly za přispěním Honzy Ševčíka,  Zdeňka Opavského, Tondy Peprny, Františka Staňka, jejich známých a kamarádů. K pravidelným akcím seskupení patří každoroční květnová setkání  s programem, tombolou, návštěvou kulturních památek a turistických zajímavostí. Každoroční pomoc při sklizni vinných hroznů  našeho člena Ládi Spěváka  je již samozřejmostí. GŠ VVVV nejen,že pomáhá s přípravou srazů VVVV, ale v mezičase pořádá i další akce, které jsou publikovány v naší fotogalerii.

Posledním příspěvkem do naší činnosti jsou webové stránky našeho seskupení, které jsou dílem Zdeňka Opavského a Honzy Ševčíka za vydatného přispění Tomáše Vrbického. Na těchto webových stránkách chceme zobrazit pocity chlapců, kteří spolu prožili jen zlomek života na který však nemohli zapomenout. Přátelství, které mezi nimi vzniklo nerozdělily ani roky ani kilometry.

Čtěte a podívejte se, co se dochovalo z temnoty let 1971-1973 a co je možné tvořit i po mnoha letech, kdy si jinoši říkají veteráni a jejich dívky poradkyně.